Pokuta pro Vadafone za obstrukce s přijetím výpovědi smlouvy

Včasné neposkytnutí kódu ČVOP pro změnu operátora v případě vypovězení smlouvy je protiprávním jednáním. Operátor v posuzovaném případě užil agresivní obchodní praktiku, za kterou mu ČTÚ pravomocným rozhodnutím vyměřil pokutu 30 tisíc Kč.

Zákazník podal výpověď účastnické smlouvy v květnu 2016 na pobočce v Hradci Králové. Vodafone však identifikátor ČVOP (číslo výpovědi opouštěného operátora) nutný pro přenos čísla vytvořil až o měsíc později, a to poté, co se zákazník obrátil se stížností na ČTÚ.

Číslo tak bylo uvolněné až ke konci července. Spotřebitel tak byl nucen setrvat ve smluvním vztahu o 21 dní déle, než si strany ve smlouvě ujednaly. Uvedené jednání tak zcela nepochybně lze pokládat za vytvoření mimosmluvní překážky ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, která spotřebiteli bránila v uplatňování jeho práv - zde práva na změnu poskytovatele služeb a ukončení smlouvy.

Spotřebitel tak byl ze strany operátora nepatřičně ovlivněn, čímž došlo k zásahu do jeho svobody ohledně volby poskytovatele služby. Vodafone se proti udělené pokutě bránil tvrzením, že výpověď nebyla zaslána na adresu sídla operátora a na předepsaném formuláři, a nebyla proto podána způsobem souladným se smlouvou.

Tato námitka však byla vyhodnocena jako lichá, neboť takový požadavek lze pokládat za nepřiměřený ve smyslu § 1815 občanského zákoníku. Zakládá totiž nerovnováhu v právech a povinnostech stran spotřebitelské smlouvy v neprospěch spotřebitele.

Ačkoliv totiž může spotřebitel do smluvního vztahu s operátorem vstoupit v jakékoliv pobočce, vyvázat by se z něj mohl jen jistým úzce vymezeným způsobem. Operátor navíc prostřednictvím pověřené osoby na své pobočce výpověď převzal, čímž zároveň fakticky došlo k akceptaci výpovědi, a tuto je tak třeba pokládat za platnou i v tom případě, kdyby se nejednalo o nepřiměřené ujednání.

Operátor dále namítal, že smlouva na dobu určitou se spotřebitelem stejně nemohla být ukončena dříve, a to z důvodu nastaveného závazku ve smlouvě o zvýhodnění. Na případ se vztahovala dřívější právní úprava, kdy nebyla omezena maximální výpovědní doba ani smlouva automaticky nezanikla deset dní od podání žádosti o přenesení čísla.

Ani tato námitka však nebyla přiléhavá. Jak vyplývá z konkrétních obchodních podmínek operátora, výpovědí mohla být ukončena rovněž smlouva na dobu určitou. Je zde sice možnost, aby operátor požadoval za předčasné ukončení smlouvy určitou náhradu, samotné ukončení závazku však není podmíněné zaplacením úhrady a je vázáno pouze na uplynutí výpovědní doby.

Konečně ani obranu proti vyměřené pokutě s poukazem na to, že operátor za období po uplynutí výpovědní lhůty neúčtoval další poskytnutí paušálních služeb, ČTÚ neuznal.

Poskytnutí paušálních služeb v době, kdy již měla být služba ukončená, je svým způsobem poskytnutí nevyžádaného plnění a případný požadavek na úhradu jeho ceny by bylo možné hodnotit jako agresivní obchodní praktiku. Nespáchání dalšího správního deliktu proto nelze pokládat za polehčující okolnost.

K obdobnému případu se v minulosti vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudcích sp. zn. 7 As 110/2014-52 a 7 As 141/2015-38, v nichž dal za pravdu Energetickému regulačnímu úřadu, když vyhodnotil jednání dodavatele plynu neakceptujícího odstoupení od smlouvy jako agresivní obchodní praktiku.