I živnostník může uzavřít účastnickou smlouvu jako spotřebitel

Ačkoliv při uzavírání smlouvy účastník vystupoval (též) jako fyzická osoba podnikající a uvedl zde vedle svého rodného čísla taktéž IČO, jen tato skutečnost nutně neznamená, že mu má být odepřena ochrana přiznaná spotřebitelům.

Vyplývá to z pravomocného rozhodnutí, které ČTÚ mimo jiné opřel i o judikaturu Ústavního soudu - nález Ústavního soudu ČR ze dne 10.1.2012, sp. zn. I. ÚS 1930/11. Podle ní porušení práva na spravedlivý proces představuje taková interpretace ustanovení na ochranu spotřebitele, a to i ve vztazích podřízených režimu obchodního zákoníku, která vede k odmítnutí jejich aplikace na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová.

Závěr Ústavního soudu o tom, že smluvní pokuta nesmí být součástí všeobecných obchodních podmínek, se může vztahovat i na smlouvy uzavřené s fyzickou osobou - podnikatelem. ČTÚ považuje fyzickou osobu podnikající, pokud není prokázán opak, za slabší smluvní stranu, na kterou se vztahuje ochrana přiznaná spotřebitelům.

Spotřebitel se ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za kterých dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb, a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv.

V daném případě ČTÚ ve sporu společnosti T-Mobile o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací nárok na smluvní pokutu ve výši 1300 korun neuznal s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle kterého ujednání o smluvní pokutě nemohou být u spotřebilských smluv obsažena ve všeobecných obchodních podmínkách, ale pouze ve smlouvě samotné. T-Mobile takový postup považoval za nesprávný, neboť tato pravidla se mají uplatňovat pouze na spotřebitelské smlouvy, zatímco daný smluvní vztah byl podle operátora podřazen obchodnímu zákoníku.

ČTÚ rozhodl, že uzavření účastnické smlouvy k jediné telefonní stanici (pro využívání běžného tarifu) splňovalo vzhledem ke svému adheznímu charakteru, formulářové podobě samotné smlouvy a jen nepatrnému prostoru pro kontraktační proces (dodatečné úpravy znění smlouvy) znaky spotřebitelské smlouvy, jejíž ochrana je v posledních letech tolik akcentována nejen vnitrostátní právní úpravou, ale hlavně legislativou Evropské unie (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů).

Bod 17 preambule této směrnice uvádí, že "definice spotřebitele by měla zahrnovat fyzické osoby, které jednají mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání. Pokud je však v případě smluv majících dvojí účel smlouva uzavřena za účelem částečně spadajícím do rámce a částečně mimo rámec obchodní činnosti dané osoby a obchodní účel této činnosti je natolik okrajový, že nepřevažuje v celkovém kontextu dotčené transakce, tato osoba by rovněž měla být považována za spotřebitele."

ČTÚ uzavřel, že z operátorem předložené účastnické smlouvy jasně nevyplývalo, zda objednávka tarifu u navrhovatele měla vůbec souvislost s podnikáním odpůrce (byly uvedeny údaje u fyzické osoby-podnikatele i u fyzické osoby nepodnikající a zároveň společně se živnostenským listem byl při uzavírání smlouvy předložen i občanský průkaz budoucího účastníka.

V takovém případě tak nelze ani dovodit převažující souvztažnost uzavřené smlouvy s obchodní činností účastníka, kterou podle výpisu z živnostenského rejstříku je hostinská činnost.

Článek Český telekomunikační úřad ze dne čtvrtek 14. května 2015

Další články od Český telekomunikační úřad