Budeme mít férové operátory i ceny za mobilní služby?

MPO připravilo novelu zákona o elektronických komunikacích, která však přichází dost pozdě. Zmírňuje přes dva roky staré chyby poslanců pod vlivem operátorské lobby a s ročním odkladem zavádí to, co už mohlo platit.

Poslaneckou liknavostí tak operátoři dostali minimálně o rok více času tahat z našich peněženek finance, které si nezaslouží a spotřebitelé nemají možnost se tomu účinně bránit. Ministerstvo návrh na zkrácení doby přechodu mezi operátory připravovalo už před loňskými prázdninami. Přestože měl být návrh novely do vlády předložen na konci října 2016, stalo se tak až na konci prosince a další změny se narychlo přidávají až teď.

Je vůbec otázkou, zda je možné stihnout celý legislativní proces dříve, než budou volby. To by pak celá novela spadla pod stůl a s novou vládou by se musela opět projednat. Taková varianta by se operátorům velmi líbila a lze očekávat, že udělají vše pro to, aby to tak dopadlo.

Právě blížící se volby můžou zároveň pomoci tomu, aby se do legislativy dostala alespoň nějaká zlepšení pro spotřebitele. Přece jen cena volání a naštvání nás spotřebitelů jsou horká a populární témata, která rozhodně rezonují v uších voličů i politiků.

Rychlejší změna operátora

První změnu (a v počátcích jedinou), kterou ministerstvo navrhlo, je zkrácení doby přenosu čísla mezi operátory v případě, že se zákazník pro změnu rozhodne. Proces samotného přenosu je už dnes poměrně rychlý. Podle stávajících předpisů nemá trvat déle než čtyři dny. Zdržují ho však dlouhé výpovědní lhůty.

Máte-li smlouvu na dobu neurčitou, výpovědní lhůta trvá nejčastěji jeden měsíc a začíná prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po podání výpovědi. Uvolnění zákazníka k dalšímu operátorovi může trvat i dva měsíce, což však nepřispívá k fungování konkurence. Během této doby má opouštěný operátor možnost na zákazníka různě působit, aby nepřecházel, nebo může zákazníkovi dělat naschvály.

Celkově se operátoři snaží vzbuzovat dojem, že změna je složitá a nevýhodná, skoro jako by se měli rozvádět. Přitom pro fungující konkurenci je nejlepší, když změna mezi operátory proběhne co nejrychleji.

Nová právní úprava má zajistit, aby uvolnění čísla k přechodu k dalšímu operátorovi netrvalo déle než 10 dní. Že to jde rychleji, vědí všichni. Při jednání na ministerstvu dTest navrhoval, stejně jako neschválený senátní návrh, maximálně čtyři dny.

Operátoři požadovali minimálně 14 a kompromis byl stanoven na 10 dní. Bude ještě na poslancích, zda do novely budou chtít zasáhnout a situaci vylepšit ve prospěch spotřebitelů. Že od operátorů půjdou lobbistické tlaky, aby se lhůta prodloužila, je rovněž nepochybné. Uvidíme, jak jim to před volbami půjde.

Když sami jednáme s operátory, často argumentují tím, že kdyby se zákazníkům nelíbily smlouvy a podmínky, určitě by odešli ke konkurenci. Ne, že by bylo dvakrát z čeho vybírat. Jak se říká, operátoři jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Pozor ale na jednu věc - máme-li smlouvu na dobu určitou, můžeme ji předčasně vypovědět, ale nebude to zadarmo. Operátor může chtít až pětinu nezaplacených paušálů. Právě vázanost zákazníků ve smlouvách na dobu určitou a jejich automatické prodlužování je další velký problém pro efektivní konkurenci. To ale návrh neřeší.

Jednostranné změny podmínek

Operátoři mají jeden prostředek, jak si legálně dělat prakticky cokoliv se jim zlíbí. Tím prostředkem je jednostranná změna smlouvy a obchodních podmínek. Není zrovna obvyklé, že by ve smluvním právu platilo něco, na čem se obě strany nedohodnou. Nicméně operátoři této výjimky hojně využívají k tomu, aby zcela měnili své služby a dokonce i ceny za ně.

Situace se o dost zhoršila na konci roku 2014, kdy si Asociace provozovatelů mobilních sítí skrze poslance Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu prosadila, že v případě změny podmínek nebude každý moct smlouvu ukončit a že operátor sám rozhodne, zda o změně bude své zákazníky informovat.

Jak to funguje v praxi, jsme měli možnost vidět zejména při zdražování služeb mobilní televize či vypínání mobilního internetu a automatického dokupování dat v případě dosažení tzv. FUP limitu.

Návrh, který máme k dispozici, říká, že pokud změna smlouvy nepovede ke zlepšení postavení účastníka, bude muset operátor prokazatelně zákazníka informovat o změně a jeho právu smlouvu ukončit. Situace se tak zlepší oproti současnému stavu, ale stále je zde prostor pro spekulace operátorů.

Evropská směrnice i občanský zákoník říkají, že jakýkoliv návrh změny má vést k možnosti smlouvu ukončit. Zákazník si sám má vyhodnotit, zda se mu změna líbí nebo ne a podle toho změnit či nezměnit operátora. Kdo rozumný by utíkal v případě, že se jeho situace opravdu vylepší?

Ono to bohužel na českém trhu s vylepšováním situace zákazníka nebude tak žhavé, a tak se rozumné právní úpravy operátoři bojí jako čert kříže. Fungující konkurence je to poslední, co by se jim tady líbilo.

Druhou a složitou právní věcí je vazba zákona o elektronických komunikacích a občanského zákoníku, který jednostranné změny upravuje obecně a říká, kdy je vůbec možné o nich uvažovat. Mělo by se totiž jednat o předem domluvenou možnost, která nastane jen za stanovených okolností.

Ne však kdykoliv, kdy se operátoři usmyslí změnu provést, protože se jim to hodí. Vzájemný vztah mezi zákony ale bude muset rozhodnout soud a to by se mohlo stát už díky naší žalobě, kterou vedeme proti operátorovi O2.

Zákaz podpultových nabídek

Trochu překvapivě se v návrhu novely objevuje další věc. Ministerstvo se rozhodlo potírat jeden z nešvarů, kterým je netransparentnost nabídek operátorů. Je všeobecně známé, že v cenících všech tří hlavních operátorů je neomezené volání s neomezenými SMS a 1,5 GB dat za 749 Kč se závazkem na dva roky.

Většina uživatelů rovněž ví, že pokud se budou snažit, mohou dostat tzv. retenční nabídku a cenu až o 200 Kč stáhnout ve svůj prospěch. V praxi to vypadá trochu jako koňské tržiště, ale kdo je aktivní a průbojný, může ušetřit. Příliš to ale nesvědčí o transparentnosti operátorů. Je evidentní, že si úplně nahlas konkurovat nechtějí a stále se najde dost lidí, kteří zaplatí plnou cenu dle ceníku.

Novela by měla operátorům zakázat diskriminaci spotřebitelů, což lze považovat jen za zdůraznění již stávajícího zákazu. Ani dnes spotřebitel nesmí být diskriminován. Zároveň se stanovuje povinnost poskytovat spotřebitelům služby pouze za zveřejněné ceny. Zda taková právní úprava povede k tomu, že operátoři promítnou reálné retenční nabídky i do ceníků, je velkou otázkou.

Kdyby to udělat chtěli, dnes jim v tom nic nebrání. Naopak to v nás vzbuzuje obavu, že operátoři jen zafixují stávající stav. Výklad ustanovení může vést i k tomu, že operátoři současné individuálně vyhádané ceny zruší s tvrzením, že zákon jim zakazuje poskytovat služby za ceny, které nejsou uvedeny v ceníku.

Pokud má dnes spotřebitel podpultový tarif s neomezeným voláním za 500 Kč, mohlo by se mu stát, že s účinností zákona mu operátor oznámí něco ve smyslu: "Vlivem změny legislativy převádíme všechny své zákazníky s neomezeným tarifem na tarif Volej bez diskriminace za 739 Kč." Pokud se smlouva či obchodní podmínky mění pod vlivem změny legislativy, nemohou zákazníci smlouvu ukončit.

Zákaz neceníkových nabídek je navíc těžko vymahatelný. Novela nerozšiřuje správní delikty a tak by žádný úřad nemohl udělit pokutu za porušení tohoto příkazu. Podle nás individuální nabídky jednotlivým spotřebitelům nejsou diskriminací, jak diskriminaci právo vnímá.

Vyšší pokuty operátorům

Poslední velkou změnou je zvýšení pokut, které může Český telekomunikační úřad udělit operátorům za porušení zákona o elektronických komunikacích. Dosavadní strop ve výši dvaceti milionů korun se zvedá na padesát milionů a při opakovaném spáchání deliktu může pokuta vyrůst až na sto milionů.

Pro běžného smrtelníka je to částka astronomická, ale když si spočítáte, kolik na nás každý operátor ročně vydělá, současné pokuty jsou pro něho směšné. Úřad je navíc nemůže hned udělit v maximální výši a dle závažnosti prohřešku musí vyvažovat, jak vysokou pokutu udělí.

Kdyby za každé porušení zákona dával rovnou nejvyšší sazbu, bylo by pro operátory poměrně jednoduché uspět u správního soudu s žalobou a nakonec nezaplatit nic. To si mnozí neuvědomují a tak se mediálním prostorem neslo, že zvyšování pokut je zbytečné, když ani dnes nejsou udělovány v té nejvyšší míře, jak by teoreticky udělovány být mohly.

Taková interpretace pramení většinou z neznalosti praxe správního soudnictví a v argumentech tak jde na ruku operátorům, kteří samozřejmě vyšší pokuty nechtějí.

Zvýšení pokut v zákoně o elektronických komunikacích ale rozhodně nebude všeobjímající, protože ne všechny prohřešky, kterých se operátoři vůči nám dopouštějí, jsou tímto zákonem postihovány. Z našeho pohledu je důležitý i zákon o ochraně spotřebitele, který stanoví, které praktiky jsou nekalé a jaké pokuty za ně lze udělit. Toho se ale změna nedotýká.

Evropské právo do budoucna předpokládá, že operátory bude za jejich prohřešky trestat pokutou z výše obratu, což z našeho pohledu jistě bude účinné a dostatečně odstrašující. Dnes si podnikatelé z vysokých pokut nic moc nedělají a zdá se, že jsou pro ně při šikaně spotřebitelů přijatelným rizikem.

Nová právní úprava je tak v tomto ohledu jen půlkrokem vpřed.