Manipulativní techniky v mobilních hrách mohou být nebezpečné

Herní dark patterns jsou záměrně navržené techniky, které mají hráče přimět k tomu, aby ve hře zůstali co nejdéle a přitom utráceli peníze. Jak je rozpoznat a proč mohou být nebezpečné? Nejzranitelnější jsou děti, kterým často nedochází, že virtuální měna ve hře neznamená jen pár obrázků, ale že stojí skutečné peníze.

Časté dark patterns manipulativní techniky

Jedním z nejběžnějších příkladů dark patterns jsou tzv. Daily Rewards, kdy hráč dostává odměnu za každodenní přihlášení. To sice může vypadat nevinně, ale na hráče to vytváří tlak, aby hru zapínal denně, a trávil tak jejím hraním přirozeně více času.

Podobně fungují i Limited-Time Offers, tedy časově omezené nabídky nebo slevy, které v hráči vyvolávají pocit naléhavosti, a často tak vedou k impulzivním nákupům.

Dalším častým trikem je Progress Gate, kdy je hráči záměrně zpomalen postup ve hře, pokud nezaplatí, nebo nesleduje reklamu. Někteří netrpěliví spotřebitelé tak raději zaplatí pár korun, než aby museli sledovat i několikaminutovou reklamu.

Podobně funguje i model Pay to Win, kde si za peníze lze koupit výhody, které ostatním dávají výrazný náskok. Ti, kteří nezaplatí, pak mají mnohem menší šanci ve hře uspět nebo se posunout dál.

Děti pak často utrácejí za různou virtuální měnu, která jim umožňuje nakupovat si do hry různé vybavení.

Děti - nejohroženější skupina

Herní platformy nebo mobilní obchody (App Store nebo Google Play) obvykle neověřují věk dítěte důsledně a umožňují mu uzavírat smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo předplatného pouhým kliknutím na tlačítko. Z právního hlediska by však u takových transakcí, zvláště pokud jde o opakované platby nebo vyšší částky, měl být vyžadován souhlas rodičů.

Pokud dítě bez vědomí rodičů v rámci hry uzavře smlouvu nebo provede nákup, může být taková smlouva považována za neplatnou. Je však nutné vždy přihlédnou ke konkrétnímu případu a věku dítěte.

"Z pohledu práva má dítě jako spotřebitel omezenou způsobilost k právním jednáním. Znamená to, že samo může uzavírat pouze takové smlouvy, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku, a zároveň pro něj nejsou zjevně nevýhodné. V praxi může jít např. o drobné běžné nákupy. U on-line her a aplikací je však situace složitější. V současné době je především na rodičích, aby sledovali, co jejich děti na internetu dělají a jaké aplikace nebo hry používají. K tomu mohou využívat různé nástroje rodičovské kontroly, které umožňují nastavit limity pro stahování aplikací, sledovat čas strávený u obrazovky nebo omezit přístup k nevhodnému obsahu," říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Otázkou ale zůstává, jestli by pohyb dětí v on-line prostředí neměl být přísněji regulován i na legislativní úrovni.

Článek dTest, o.p.s. ze dne úterý 8. dubna 2025

Další články od dTest, o.p.s.