Miloš Borovička

Právní poradce spotřebitelské organizace dTest

Z našeho pohledu jde o podstatnou změnu uzavřené smlouvy. Zákazníci měli být informováni, že smlouvu mohou k datu účinnosti změny ukončit. To se však nestalo. Podle nás jde o protiprávní jednání, proti kterému jsme podali žalobu Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Zákon o ochraně spotřebitele umožňuje spotřebitelským organizacím podobné žaloby podávat. Skrze ně se mohou domáhat, aby soud podnikateli zakázal určitou činnost, kterou poškozuje práva spotřebitelů. Soud by tak vlastně vrátil ceník do stavu před 15. 7. 2016.

Celá situace by se bývala mohla vyřešit, kdyby operátor informoval své zákazníky o možnosti ukončit smlouvu a nechal odejít bez sankcí ty, kterým se změna nelíbí. Právníci O2 mají jiný pohled na věc a omezené čerpání dat nepovažují za závazek operátora a ukončení služby za změnu smlouvy. Právě postup operátora a otázka, k čemu se operátor zavazuje a k čemu ne, bude předmětem soudního sporu.

Pravomocný rozsudek může sloužit jako podklad všem spotřebitelům pro reklamace a námitkové řízení nebo proti vymáhání pokut, které by po zákazníkovi operátor chtěl za předčasné ukončení smlouvy. Riziko soudního sporu tak na sebe bereme my. Dopadne-li podle našeho návrhu, může pomoci každému, kdo se změnou nesouhlasil.

Miloš Borovička

Právní poradce spotřebitelské organizace dTest

Když jsme minulý rok zahájili kampaň Stop drahým osmičkám, chtěli jsme přimět především operátory, aby linky se sdílenými náklady a univerzální přístupová čísla nebyla pro spotřebitele dražší než běžný hovor. Návrh, kterým se měnil zákon o ochraně spotřebitele, byl však upraven tak, aby šel na ruku operátorům. Odpovědnost přenesl na obchodníky, kteří linky používají.

Pokud operátoři ceny nesrovnají, sami se připraví o zákazníky. Obchodník situaci jednoduše vyřeší tím, že začne používat běžné mobilní číslo či číslo pevné linky. Pak má zaručeno, že spotřebitel nezaplatí za hovor víc, než je běžné.

Hana Hoffmannová

Šéfredaktorka spotřebitelského časopisu dTest

Nabídka televizorů s ultra vysokým rozlišením se stále rozrůstá a kromě drahých top modelů čím dál častěji zahrnuje i dostupnější přístroje střední třídy. Většině spotřebitelů ale i v následujících letech plně postačí klasické Full HD televize. Pro běžného spotřebitele však příliš důvodů pořizovat nový televizor s vyšším rozlišením zatím neexistuje.

Navíc rozdíl mezi UHD a Full HD je patrný jen při bližším pohledu a spíše na větších obrazovkách. V obvyklých sledovacích vzdálenostech je pro lidské oko přínos ultra vysokého rozlišení obtížněji rozpoznatelný a od určité, do jisté míry individuální, hranice pak nepostřehnutelný.