Postavení žen a mužů ve společnosti

Obyvatelé České republiky se domnívají, že možnosti mužů a žen v jednotlivých oblastech života nejsou vyrovnané. Ženy mají lepší možnosti získat dítě do vlastní péče po rozvodu, doménou mužů je spravedlivější odměňování za práci ...

Součástí šetření byly i otázky týkající se domácího násilí. Téměř dvě pětiny obyvatel ČR znají rodinu, kde se násilí mezi manželi - partnery vyskytuje.

Společnost Factum Invenio provedla exkluzivně pro potřeby Ministerstva a práce a sociálních věcí v rámci svého programu Factum Omnibus opakovaně šetření týkající se genderových vztahů, šetření navazuje na šest předchozích vln, které se konají každoročně od roku 2002.

Dotazování proběhlo ve dnech 22.11. – 28.11.2007 na reprezentativním vzorku 974 občanů ČR starších 15 let, získaném kvótním výběrem.

Vnímání možností mužů a žen

Oblastí, ve které jsou podle tří čtvrtin obyvatel ČR (75,3 %) upřednostňovány ženy, je získaní dítěte do vlastní péče po rozvodu. Z nabízených možností se jedná o jedinou, kde mají dle mínění lidí lepší možnosti ženy než muži.

Odměňování za práci je naopak sféra, kde jsou podle názoru většiny lidí zvýhodňováni muži. Přibližně dvě třetiny obyvatel ČR (63,4 %) si myslí, že ženy mají menší možnost získat za stejnou práci stejný plat jako muži.

Jedinou oblastí, kde jsou genderové příležitosti vnímány jako vyrovnané, je vzdělání. Osm z deseti občanů (80,9 %) si myslí, že jak muži tak ženy mají stejné šance dosáhnout vysokoškolského vzdělání.

Pokud porovnáme názory mužů a žen, můžeme konstatovat, že ženy jsou při hodnocení svých možností pesimističtější než muži (při hodnocení možností žen).

• zhruba dvě třetiny mužů (66,3 %) zastávají názor, že muži i ženy mají stejnou možnost získat práci odpovídající jejich kvalifikaci a schopnostem; s tímto názorem souhlasí jen 39,8 % žen
  
  
• polovina mužů (47,4 %) se domnívá, že muži i ženy mají zhruba stejnou možnost získat za stejnou práci stejný plat; o této možnosti je přesvědčena necelá pětina žen (18,8 %)
  
  
• dvě třetiny mužů (66,4 %) si myslí, že muži i ženy mají stejné možnosti věnovat se svým koníčkům; tento názor zastává jen 36,3 % žen

Z hlediska časového srovnání jsou změny postojů k uvedeným možnostech mužů a žen více méně stabilní, od roku 2002 zde nedochází k žádným zásadním změnám.

Postoje k rovným příležitostem

S rovným postavením mužů i žen souhlasí většina obyvatel ČR. Nejvíce lidí (92,4 %) souhlasí s výrokem, že „každý člověk, muž i žena, by měl mít zaměstnání, které by mu zajistilo soběstačnost nezávislost.“ (rozhodně souhlasí 56,4 %; spíše souhlasí 36,0 %).

Většina obyvatel ČR si také myslí, že :

• domácí práce by měly být rozděleny tak, aby muž i žena měli stejně volného času pro zábavu i odpočinek (89,5 %)
• v řídících a rozhodovacích institucích by měli být zastoupeni rovnoměrně muži i ženy (87,4 %)
• obě pohlaví by měla mít stejnou šanci získat své dítě po rozvodu do péče (81,4 %)
• obě pohlaví by se měla stejně věnovat výchově i péči o dítě (87,7 %)

Méně souhlasných postojů je spojeno s následujícími výroky :

• více než polovina obyvatel (56,2 %), se domnívá, že při výběru do vedoucích pozic by měli mít při stejných schopnostech přednost příslušníci pohlaví, které je na daném stupni řízení méně početně zastoupeno. Tento názor ve společnosti dlouhodobě posiluje
  
  
• necelé dvě třetiny lidí (63,2 %) se domnívají, že vláda by pracovala lépe, kdyby v ní bylo více žen

Je pochopitelné, že ženy se staví k výrokům týkajícím se rovných příležitostí vstřícněji než muži. Přístup obyvatelstva k těmto otázkám se v průběhu sledovaného období nijak zásadně nemění.

Hodnocení vybraných institucí a dalších subjektů s ohledem na ochranu práv žen

Veřejnost hodnotí působení vybraných subjektů s ohledem na ochranu práv žen celkem pozitivně. Nejlépe jsou z tohoto hlediska hodnoceny školy a další vzdělávací instituce. O jejich užitečnosti ve vztahu k ochraně práv žen je přesvědčeno 90,4 % lidí. Na opačném pólu stojí osobnosti označované jako feministické, které považuje za prospěšné s ohledem na ochranu práv žen méně než polovina obyvatel - 40,1 %.

Pořadí užitečnosti dalších uvedených institucí vzhledem k ochraně práv žen je následující :

• média považuje z tohoto pohledu za užitečná 88,4 % osob
• nevládní organizace 72,4 % osob
• státní instituce 66 % osob

Konkrétní hnutí či organizace zabývající se ochranou práv žen, rovnými příležitostmi apod. lidé vesměs neznají (85,2 %), častěji jméno konkrétní organizace neznají muži než ženy. Vybavit si název organizaci je schopno jen cca 15 % občanů, přičemž nejčastěji jmenují některou z nadací či Bílý kruh bezpečí.

Ve sledovaném období postupně přibývá lidí, kteří vnímají tyto subjekty (s výjimkou zastánců feminismu) z hlediska ochrany práv žen jako užitečné.

Názory na výskyt domácího násilí

Postoj k výskytu domácího násilí je ve společnosti ambivalentní. Téměř dvě pětiny obyvatel (37,1 %) se domnívají, že domácí násilí na ženách se v české společnosti "občas" vyskytuje. Obdobné procento lidí (36,1 %) si však myslí, že domácí násilí se objevuje "dost často". Lidí, kteří si myslí, že násilí na ženách se v ČR vyskytuje ojediněle nebo výjimečně, je 14,3 %.

Je vcelku pochopitelné, že ženy reflektují výskyt domácího násilí na ženách v české společnosti častěji než muži. Názory lidí na výskyt domácího násilí vůči ženám se ve sledovaném období, tj. od roku 2002, zásadně nemění.

Pokud jde o formu domácího násilí, tak se podle obyvatel ČR ve společnosti častěji vyskytuje psychické násilí, tj. různé zesměšňování, vyhrožování, obtěžování či obviňování, než fyzické násilí (znásilnění, bití, kopání či občasné facky).

O tom, že výskyt psychického násilí v českých domácnostech je běžný, je přesvědčena téměř polovina obyvatel ČR (49,7 %). Oproti tomu fyzické násilí vidí jako běžné necelá třetina populace (29,6 %). Téměř třetina obyvatel neumí tuto záležitost posoudit (32,7 % fyzické násilí, 30,1 % psychické násilí).

Ženy častěji než muži považují výskyt násilí v rodině za běžný. Zvláště výrazné rozdíly jsou v názorech na existenci tzv. psychického domácího násilí na ženách (muži 40,2 %; ženy 58,6 %). Rozdílné názory se týkají i výskytu fyzického násilí (muži 24,0 %; ženy 34,8 %).

Obecné mínění o výskytu násilí v rodině dokresluje otázka na znalost konkrétní rodiny, kde existuje násilí mezi manžely – partnery. Takovou rodinu (pár) znají téměř čtyři obyvatelé z deseti (37,6 %).

Mezi ženami je téměř polovina (45,0 %) těch, které znají nějakou rodinu, kde dochází k domácímu násilí. Mezi muži je tato znalost výrazně nižší (29, 7 %).

Článek Factum Invenio s.r.o. ze dne pátek 21. prosince 2007

Další články od Factum Invenio s.r.o.