Kdy je uzavřena spotřebitelská smlouva přes internet

Nové komunikační prostředky přinesly s sebou také nové právní otázky, které vyvstávají při uzavírání smluv prostředky komunikace na dálku a to zejména při nákupu zboží v internetovém obchodě.

Tento článek se zabývá především problematikou okamžiku uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, a to zejména spotřebiteli při nakupování v internetových obchodech.

Občanský zákoník stanoví, že písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn mimo jiné i elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Není tedy problém uznat za platný právní úkon, jestliže je učiněn například přenosem dat přes internet za předpokladu, že jsou splněny podmínky zachycení obsahu a určení osoby, která právní úkon učinila.

V praxi se lze setkat s problémem určení okamžiku, kdy je (zejména kupní smlouva) uzavřena při nákupu přes internetový obchod, resp. zdali je odeslaná objednávka prostřednictvím internetového rozhraní závazná pro prodávajícího (dodavatele) doručením objednávky. Jinak řečeno, otázkou je, zdali úprava v § 53 občanského zákoníku (dále jen "OZ") umožňuje uzavřít spotřebitelskou smlouvu i akceptací návrhu adresovaného neurčitým osobám.

Pokud bychom vycházeli z dikce znění § 43a OZ, který stanoví: „projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí“, tak by odesláním objednávky činil spotřebitel pouhý návrh na uzavření smlouvy, který by následně prodejce (dodavatel) musel akceptovat, aby byla smlouva uzavřena. Jinak řečeno, nejednalo by se o návrh ve smyslu § 43a OZ, tudíž by se nemohly ani uplatnit ustanovení o účinnosti přijetí návrhu a uzavření smlouvy v § 43c a 44 OZ. Vzhledem k tomu, že nabídka zboží na internetu není určena jedné nebo více určitým osobám (nesplňuje tak definici v §43a OZ), nemůže se tak podle zastánců tohoto výkladu jednat o návrh na uzavření smlouvy (chybí určitost osob), ale jedná se o pouhou výzvu spotřebitelům k podávání návrhů na uzavření smlouvy.

Tento výklad je však v rozporu se smyslem § 53 OZ, který vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/EC o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Z té vyplývá, že distanční smlouva může být uzavřena dodavatelem využívajícím jednoho či více prostředků komunikace na dálku, který používá až do chvíle jejího uzavření, včetně jejího uzavření. Tj. jsou zahrnuty i situace, kdy dodavatel používá prostředky neadresované určitým osobám a přesto dojde k uzavření distanční smlouvy.

Z toho lze usuzovat, že § 53 OZ představuje určitou odchylku od obecného principu určitosti osob, tedy, že návrhem na uzavření smlouvy může být pouze projev vůle určený individuálně určeným osobám, neboť v oblasti spotřebitelských smluv umožňuje uzavřít smlouvu i na základě projevu vůle adresovaného neurčitému okruhu osob (§ 53 odst. 1 OZ). Tím je zároveň implicitně modifikována rovněž úprava přijetí návrh v § 43c odst. 1 OZ, kdy přijetím návrhu je včasné prohlášení učiněné jak osobou, které byl návrh určen (adresovaný návrh dodavatele) tak i osobou na základě neadresovaného návrhu ve smyslu § 53 odst. 1 OZ. Takovýto výklad ostatně odpovídá účelu a smyslu směrnice o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.

Jestliže jsme již vyřešili otázku, zdali i neadresovaný návrh může být za určitých okolností návrhem na uzavření smlouvy ve smyslu § 43a OZ, může se tedy následně použít i § 43c odst. 1,2 OZ. Včasné přijetí návrhu tedy nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Podle § 44 OZ je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti.

Lze tedy konstatovat, že objednávka učiněná prostřednictvím internetového obchodu je pro obchodníka závazná v okamžiku, kdy mu dojde včasné přijetí návrhu ze strany spotřebitele.

Článek Sdružení obrany spotřebitelů ČR ze dne čtvrtek 12. února 2009

Další články od Sdružení obrany spotřebitelů ČR