Konference Internet a zákon

Internet je celosvětová počítačová síť, kde každý člověk může komunikovat se všemi ostatními. Lidé si na Internetu vyměňují informace, fotografie, více či méně legální kopie své oblíbené hudby, či texty oblíbených knih. Protože Internet je svým způsobem odlišný od fyzického světa, stává se, že uživatelé páchají nejrůznější přečiny a přestupky proti zákonům.

Vzhledem k tomu, že podobných přestupků je poměrně velké množství, vznikla instituce Safer Internet, která se zaměřuje na boj s tímto druhem kriminality. Hlavním cílem této organizace je např. dětem v roli uživatelů pomoci překonat problémy zaviněné stykem s nelegálním obsahem nebo nepatřičným chováním uživatelů na Internetu.

Jednou z aktivit této instituce byla konference s názvem „Internet a zákon: Regulace a samoregulace na internetu“, která se konala čtvrtek 26. června v budově Ministerstva kultury.

Smyslem této konference bylo rozebrat aktuální otázky kolem klasifikace obsahu Internetu a diskutovat o nových možnostech ochrany dětí a ostatních uživatelů a to ne jen na Internetu i v ostatních médiích jako je televize, DVD a podobně.

Konferenci zahájili krátkými projevy místopředseda poslanecké sněmovny Jan Kasal a náměstek ministra kultury Jaromír Talíř. Následovala zpráva pana Zdeňka Záliše, v níž přítomným popsal hlavní aktivity instituce Safer Internet a vysvětlil projekt Českého kombinovaného uzlu bezpečnějšího Internetu (CZESICON).

Následně vystoupili dva zahraniční hosté. Prvním byl Patrice Chazerand, generální tajemník organizace ISFE (Interactive Software Federation of Europe). Je to sdružení vývojářů a distributorů počítačových her. Pan Chazerand hovořil především o systému PEGI (Pan European Gaming Information), který používá formu grafických symbolů a označuje obsah počítačových her. Jednak doporučuje věk hráče, pro kterého se hra hodí, ale také formou grafických symbolů udává potenciálně škodlivý obsah her.

Druhým zahraničním hostem byl Wim Bekkers z institutu NICAM (Netherlands Institute for the Classification of Audiovisual Media). Tento institut řídí nizozemský ratingový systém Kijkwijzer (český význam tohoto slova je rádce koukání), a také celoevropský systém PEGI. S institutem spolupracují veškerá média v Nizozemsku a společně tak posuzují všechen obsah televizních kanálů, videa a DVD nosičů.

Systém institutu NICAM využívá podobně jako PEGI piktogramy, které se zobrazují na začátku televizních pořadů, v teletextu nebo na mobilních přístrojích. Tento systém je natolik inspirativní, že o něm uvažuje řada dalších evropských zemí včetně ČR. Předmětem úvah je i použití této klasifikace na obsah Internetu.

Po zahraničních hostech vystoupila Tereza Dvořáková z FF a FSV Univerzity Karlovy. Hovořila o projektu možného zavedení jednotné klasifikace audio-vizuálních produktů podle věkových skupin. V České republice tento projekt běží od dubna do prosince 2008 a v konečné fázi by se mělo rozhodnout jestli bude využit již existující systém, nebo bude vyvinuto vlastní řešení.

Součástí konference byly i dva diskusní panely. Prvního panelu pod názvem Industry panel se účastnili Přemysl Filip ze společnosti Vodafone, Jiří Grund z Microsoftu, Marek Rotrekl za společnost Telefónica O2, a pan Vlach z UPC. Moderátorem byl Pavel Vichtera, koordinátor projektu CZESICON.

Předmětem panelu bylo řešení jak technických tak právních a organizačních problémů spojených s problematickým obsahem Internetu a jeho řešením.

Druhý diskusní panel pod názvem Media panel se zabýval problémy na Internetu z pohledu médií. Účastníky byli Dagmar Hartmanová z organizace MAFRA (webové projekty iDnes, Alík), Ondřej Veselský z Ministerstva vnitra ČR, Markéta Havelková z televize Nova a Pavel Kubina z televize Prima. Panel moderoval Václav Žák z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Diskutovalo se také o připravované novele mediálního zákona a o činnosti RRTV z pohledu komerčních televizních stanic.

Závěrem následovala diskuse všech účastníků, která mimo jiné dospěla k závěru, že je v ČR třeba vzdělání napříč celou společností, protože jedině tak bude možné zajistit fungování samoregulačních mechanismů na Internetu. Autoregulace je jedinou osvědčenou cestou, jak dosáhnout bezpečnějšího Internetu. Centrální regulační opatření se dosud jeví jako neefektivní.

Článek Sdružení obrany spotrebitelu CR ze dne pondělí 7. července 2008